Vše zastaví ten, kdo nás přesahuje

Kdyby nám někdo ještě nedávno řekl, že se svět zastaví, neuvěřili bychom mu. Měli bychom ho za blázna. Nic se však neděje náhodou, a to, co se aktuálně děje, náhoda není. Jsou věci, které nás i naše myšlení přesahují.

Kdyby nám někdo před pár měsíci řekl, že všichni v Čechách budeme nosit povinně roušky nebo že se svět zastaví, ťukali bychom si na čelo. Přesto se o tom, že na lidstvo přijde velké varování, při kterém se zastaví všechny motory a stroje, psalo už v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Nechci ale předbíhat a než se podělím o informace známé po desetiletí, první mi dovolte vlastní úvahu.

Nic se neděje náhodou, na náhody nevěřím, a ani současná situace není náhoda. Jsou věci, které nás přesahují. Existuje něco víc než lidstvo, které zvládlo objevit bezpočet vynálezů, prostředků a vymožeností, které začalo zkoumat další planety a lítá do vesmíru. Jak je možné, že po tom všem, co jsme objevili, vymysleli a vyrobili, si najednou celý svět neví rady s nějakým virem? Zkrátka, protože nejsme pány vesmíru. Protože je tu něco víc. Někdo v to nevěří, někdo to hledá, někdo už se tomu přiblížil a někdo to už našel. 

Vše, co se nyní děje, se děje ve skutečnosti proto, aby se mohlo stát ještě něco většího. Nemusíte mi plně rozumět, nemusíte se mnou souhlasit, ale třeba přijde moment, kdy si na tato slova můžete vzpomenout a následně vše jednodušeji pochopit. 

Dnešní doba nabízí vymoženosti, o jakých se našim předkům ani nezdálo. O co modernější však svět je, o to katastrofálnější je jeho morální a duchovní stav. O to víc se lidstvo řítí do záhuby. Kam zmizely hodnoty v podobě lásky, úcty, pokory a vděčnosti? Místo toho je víc a víc nahrazovala sobeckost, lehkovážnost, povrchnost a mnoho zla spojeného s hříchem.

Nahlédneme-li jen rychlým pohledem na realitu dosavadního života, tak rodiče dětem místo času raději věnovali tablet či různé hračky, manželé místo záchrany manželství vyměnili manžela či manželku jak starý počítač za nový, ve světě byla na prvním místě moc a peníze, vlastně skoro každý považoval vše v životě za samozřejmost a v životě dnešních lidí na Boha nezbylo místo. Dospěli k tomu, že ho vlastně nepotřebují. 

Dlouho jsem hledala sama pro sebe vysvětlení, kdo nebo co je vlastně Bůh, a dospěla jsem k jednoduché odpovědi. Ono vlastně vše, co je pravé a důležité, je v podstatě velmi jednoduché. Bůh je nekonečná láska. Láska a dobro. Pustím-li do života Boha, žiju-li s Bohem, pak je můj život naplněný láskou. Myslím na druhé, neublížím jim a nezraním je, podělím se, pomohu. Nedovolím-li Bohu, tedy lásce, být v mém životě, pak jednám sobecky, neřeším, že svým jednáním ublížím a zraním, válčím, myslím především na sebe a ženu se za pozlátky tohoto světa. Každý z nás, když chce věci pochopit, hledá jednoduché vysvětlení. Jednoduše řečeno je tedy Bůh všemohoucí láskou a dobrem.

Podíváme-li se na svět touto optikou, lze s jistotou říct, že Bůh byl z života lidí téměř vytěsněn. A přitom, není-li v našich životech, nemůžeme nikdy najít to pravé štěstí, tu pravou radost, protože tu bez lásky nenalezne nikdy nikdo. Vztah, ať už partnerů, manželů, rodiče a dítěte, sourozenců, přátel, nemůže nikdy být bez lásky ten pravý, funkční a radostný.

A proč se svět ubírá směrem, jakým se ubírá? Bůh dal lidstvu svobodu, neudělal si z lidí otroky. Dal jim prostor volby. Každý z nás se dennodenně rozhoduje, každý si volí tu životní cestu i to, co a koho si do ní pustíme. Bohužel si však většina lidí vybírá špatnou cestu a jde špatným směrem. Velmi špatným směrem. Směrem hříchu, povrchnosti a pomíjivosti.

V této souvislosti bylo předpovězeno, lidem vzkázáno, že přijde velké varování před tím, co nám hrozí, pokud se nezměníme. Varování má být pro lidstvo velkým napomenutím, abychom se zlepšili, dokud je čas. Jako věřící člověk vycházím ze zjevení a proroctví, především zjevení Panny Marie, která, pokud se tím budete detailněji zabývat, pokaždé vybízela hlavně k odvrácení se od hříchu, pokání a modlitbě. 

Zjevení Panny Marie se na světě, napříč kontinenty, odehrálo v historii mnoho, od toho názvy míst, kostelů i samotných pojmenování (Panna Maria Lurdská, Panna Maria Guadalupská, Panna Maria z Copacabana, Panna Maria Čenstochovská v Polsku), nebo v Rusku jsou ikony Panny Marie spojené s mnoha zázraky, například Matka Boží sedmibolestná, ikona Panny Marie ustavičné pomoci nebo Panny Marie Vladimírské. Vyjmenovávám jich více proto, abych poukázala na to, že se nejedná o jedno místo či jedno zjevení, ale naopak o velmi mnoho, napříč kontinenty.

Zjevení související s proroctvím pro celý svět, byla (dle mého názoru laika, který těmto věcem pouze věnuje hodně času) dvě klíčová. V roce 1917 v portugalské Fatimě a v průběhu let 1961 až 1965 ve španělském Garabandalu. 

A především poselství z Garabandalu se stává aktuální. Bylo předpovězeno, že proběhne Varování a následně i Zázrak. Panna Maria se tam během čtyř let průběžně zjevovala čtyřem malým děvčatům (jedno z nich, Conchita, dodnes žije) a postupně jim bylo sděleno následující (hodně zkráceně a zjednodušeně). Až přijde čas, Bůh sešle lidstvu velké varování viditelné a pocítitelné na celém světě. Bude to něco jako trest, aby se dobří lidé ještě více přiblížili Bohu a ostatní aby dostali výstrahu a měli možnost se Bohu přiblížit. V čem konkrétně bude varování spočívat nebylo upřesněno, ale to, co několikrát zaznělo v průběhu let 1961 až 1965, si můžeme srovnat s dnešní situací. Cituji výroky dívek, které opakovaná zjevení zažily, a informace níže pocházejí z jejich rozhovorů ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století.

„Varování přijde přímo od Boha. Letadla přestanou létat, stroje a motory přestanou fungovat, vše se zastaví. Pocítí to všichni lidé, kdekoliv se budou nacházet.Všechny národy to budou cítit najednou. Nikdo před tím nebude moci utéci.Uvidí a pocítí to věřící i nevěřící, lidé všech vyznání. Varování bude jakoby očištění před zázrakem, něco jako katastrofa. Přiměje nás k tomu, abychom mysleli na smrt… raději bychom umřeli než toto prožili.“ 

V této souvislosti si můžeme najít výpovědi nejrůznějších lidí, kteří koronavirus zažili. Popisují to jako nejhorší zážitek v životě. Nemohli dýchat, měli vysokou horečku, potili se, pálilo je tělo, bolely je kosti, nezvládli nic říct, neustále se dusili, nemohli jíst a pít, zažívali peklo.

"Dostaví se vlna veder a žízeň, kterou nebude možné uhasit. Nespálí naše tělo, ale pocítíme ho fyzicky i duchovně. Dokonce když se schováš do svého pokoje a zavřeš okenice, neunikneš - pocítíš a uvidíš to. … Poznáme, že varování přišlo kvůli našim hříchům. Nebude to trvat dlouho, ale bude se to zdát velmi dlouhé kvůli tomu, jak to na nás zapůsobí. Bude to k dobru našich duší, abychom uviděli v nás, v našem svědomí … dobro a zlo, které jsme způsobili. Vše se zastaví a lidé budou jen přemýšlet. Nastane velké ticho, pocit totální prázdnoty. Vše bude nesmírně tiché.“

Dále dívky nezávisle na sobě mluvili také o tom, co jim bylo zjeveno v souvislosti s církevní situací. Nekoresponduje to s dnešním stavem uzavřených kostelů po celém světě? „Církev bude vypadat, jako kdyby zmizela, kněží nebudou moct sloužit mše a lidé se nedostanu do kostelů. Kdokoliv bude chtít praktikovat náboženství, bude to muset praktikovat doma, skrytě.“ A dalším faktem jsou plošné zákazy téměř všeho. Ano, na venek se to zdá jako komunismus, ve skutečnosti jsou to nyní nařízení pro naši ochranu a zabránění šíření nákazy. „Svět bude vypadat, jako kdyby vládu nad ním převzali komunisté, ale nebude to skutečný komunismus. Nedokážu to správně popsat, ale bude to všude a bude to jako komunismus.“

Nechci strašit, nechci ani šířit poplašné zprávy. Sdílím s Vámi to, co zaznělo napříč světem už mnohokrát, psalo se o tom, ale v dnešní době, materiálním období, kde pro Boha téměř není místo, se na podobná poselství zapomnělo. Sdílím s Vámi to dlouhodobě známé, doplněné o mé úvahy a myšlenky.

Zamysleme se nad tím, co lidé po celém světě píší na sociální sítě, ať jsou věřící nebo ne. Jak je to čas pro zastavení se, pro duchovno,… jak komentují hodnoty dnešní společnosti i fakt, že jsme vše brali jako samozřejmost…. V jakém tempu a hektičnosti jsme žili a že nás to aspoň zpomalí…. Že konečně můžeme věnovat daleko více času dětem… je toho opravdu mnoho, ale i nevěřící lidé píší o úskalí dnešní doby a kam se vše hnalo. Uvědomují si to. Uvědomuje si to většina z nás, nyní, když máme čas přemýšlet. A v to, že v tom je vyšší moc, někdo nevěří, někdo odpověď hledá, někdo hledá a neví kde hledat a někdo věří, že za nemalým varováním celého lidstva stojí Bůh.

Cítím vděčnost za to, že jsem víru v Boha dostala do života. Vnímám, že víra je dar. Je to vztah Boha a mě, který mohu rozvíjet, ve kterém mohu růst. Nechci tady vůbec rozvádět církev a jestli něco nějak v historii spáchala či jak se chovala, nechci tady rozebírat některé kněží, kteří svými kauzami zklamali, protože takové bývají časté argumenty lidí proti podstatě uvěřit v Boha. Ohánějí se lidským pochybením. Pravá víra je hlavně o vztahu člověka a Boha. Víra je vzdání se ega, vzdání se víry jen sám v sebe, protože sám nezmůžu nic a s Bohem zvládneme vše. Bůh, jako láska, je protiklad ega. A vše, co si přeji celým tímto příspěvkem, je sdílet úvahu, myšlenky i poznání. Poznání, že nic se neděje náhodou. A třeba předat i své pochopení poselství, které se, dle mého názoru, v tomto období naplňuje.

A dál, co se tedy nyní bude dít, co bude dál? Především do Velikonoc se situace bude ještě zhoršovat. Hlavně ve světě, globálně. Nakazí se ještě mnoho lidí a ještě mnoho jich ve světě umře. Vím, je to hrozné. Musíme věřit a držet pozitivní nastavení mysli. I v této době, těžké především pro ty, kteří s nemocí bojují. Víra nám však pomůže v jakékoliv bitvě. Ale věřte mi, že nejednou mi při čtení či sledování italských a španělských zpráv, dnes i těch z New Yorku, přímo na zahraničních serverech, prohlížení videí a fotek, tekly slzy, nejednou jsem se ptala proč?!

Proto, aby se všichni lidé na světě měli šanci skrze tuto zkoušku a varování stát lepšími lidmi. Aby pochopili, že je tady někdo, kdo lidstvo převyšuje. Někdo, kdo seslal na lid tuto katastrofu. Ale tak, jak vše přišlo, tak to odejde. Ne vše však bude lidskou logikou pochopitelné a není náhodou že celá pandemie probíhá v době postní před Velikonocemi. Součástí proroctví Panny Marie jsou i následující informace. Samozřejmě, pokud vás to zajímá víc, dá se mnoho informací najít na internetu, hlavně na zahraničních portálech.

„Bůh si přeje, abychom se díky varování polepšili a páchali proti němu (rozumějte proti dobru a lásce) méně hříchů. Zázrak, po velkém varování, na sebe nenechá dlouho čekat… Měli bychom být připraveni, uchovávat si v duši pokoj a příliš se nepřipoutávat k tomuto světu, k hodnotám tohoto světa. Modlete se každý den růženec, abyste tak vyprosili světu mír a konec té války.“

A tak věřím, že vir, se kterým si lidstvo neví rady, nakonec zastaví ten, který nás převyšuje. 

A jestli mám z něčeho strach? Ano, z toho, aby se lidstvo nevrátilo do starých kolejí, na tu původní cestu vedoucí do záhuby. Nyní je opravdu nádherné vidět, kolik se v této době najde dobra a solidarity mezi lidmi. Mám hluboký respekt ke všem v první linii, bez kterých by celá pandemie měla daleko horší, náročnější a tragičtější průběh. Děkujeme Vám, jste hrdinové těchto dnů! V Čechách jsme také svědky toho, kolik lidskosti, ochoty i kreativity v lidech je. Není to samozřejmost. Ne v jiných zemích. Ale bude skvělé, když to dobro, které jsme nyní schopni generovat, v nás přetrvá a nebude spojené jen se stavem nouze. Přijmeme-li Boha do našeho života, napojíme se tím na zdroj lásky, nekonečný zdroj, odkud ji můžeme brát a šířit dál. Nyní to vidíme, jak láska lidi spojuje a dělá je lepšími skrze to, že nám není osud druhých lhostejný.